Keltský kříž, zvaný též irský kříž, patří k typickým symbolům „keltského křesťanství“ a vyskytuje se ve všech državách, do nichž se Keltové uchýlili v době svého úpadků.
Keltské kříže najdeme tedy ve Skotsku, Walesu, Cornwallu, na ostrově Man, ale zejména v Irsku – právě pro tuto zemi se keltský kříž stal typický.
Kdy vznikl keltský kříž?
Keltský kříž je spojením klasického kříže a kruhu, který protíná jeho ramena. První kříže tohoto typu můžeme nacházet v Irsku již okolo 5. století našeho letopočtu, tedy vzápětí po tom, co se sem rozšířilo křesťanství. První kříže byly prosté a nezdobené – pozdější jsou však okrášleny různými motivy, nejčastější jsou klasické keltské vzory jako spirály, mřížky a uzly nebo propletence připomínající plazící se břečťan.
Své umělecké dokonalosti pak kříže dosahují na přelomu 2. tisíciletí, kdy je zdobení křížů stále bohatší a nádhernější. Kromě ornamentů se vyskytují i složité figurální výjevy z bible.
Keltský kříž a jeho symbolika a původ
 |
| Pro spojení kruhu a kříže existuje několik různých teorií. |
Existuje celá řada teorií vysvětlujících více či méně pravděpodobnými způsoby význam keltského kříže a důvod jeho vzniku. Proč je keltský kříž spojen s kruhem a je tak typický právě pro keltské křesťany?
Jedna teorie říká, že jde o symbol tolerance původních náboženství a křesťanství či o jakési jejich spojení, k němuž na britských ostrovech v minulosti došlo. Tato teorie je zajímavá – zvlášť vezmeme li v úvahu, že keltskému křesťanství nelze upřít mnohem užší spojení s původním pohanstvím, než je tomu u naprosté většiny ostatních evropských národů.
Další vysvětlení významů tohoto spojení spočívá v představě horizontálních linií kříže coby reprezentace zdejšího světa, zatímco vertikální linie mají symbolizovat svět „druhý“, duchovní. Střed kříže by pak představoval jednotu a spojení těchto světů a kruh okolo jakousi obranu celistvosti.
Ani tím však možná vysvětlení nekončí, protože jiná hypotéza přichází s výkladem, v němž je kruh symbolem slunce a spojení s křížem je pak reprezentací cyklického proudění času. Čtyři ramena pak vyznačují významné okamžiky každého cyklu. Ve dni je to západ a východ slunce a půlnoc s polednem. V roce jsou to dvě rovnodennosti a dva slunovraty, případně nejvýznamnější keltské svátky (Samhain, Imbolc, Beltain, Lugnasad).
Jedním z významných symbolů keltského pohanství byla také takzvaná Taranidova kolečka. Bůh Taranis byl zobrazován se symbolem paprskového kola připomínajícího kolo válečného vozu. Tato Taranidova kolečka byla nacházena na různých místech v Evropě a pár kousků se našlo i na našem území. Jedna z nejpravděpodobnějších teorií spočívá v možnosti vývoje keltského kříže právě z tohoto symbolu, kdy časem bylo jedno rameno prodlouženo (jako u klasického kříže) a z většího počtu paprsků zbyly jen dva protínající se do kříže – aby se keltský kříž co nejvíce podobal římskému.
Sluneční kříž
Když je řeč o keltském kříži, není možné nepromluvit o takřka stejně vypadajícím symbolu, který je však pravděpodobně o tisíce let starší než samotné křesťanství a snad také než keltské pohanství.
 |
| Sluneční kříž |
Jedná se o spojení kruhu a kříže a nejpravděpodobněji tento symbol představoval putování slunce jednotlivými ročními obdobími. Jeho zobrazení nacházíme v jeskyních Pyrenejského poloostrova, v Mezopotámii, a dokonce až v Indii. Nejstarší formy tohoto symbolu pocházejí již z paleolitu neboli starší doby kamenné. Velmi časté jsou nálezy kovových slunečních křížů ve Skandinávských zemích, ale v určitých formách jej používali také Slované nebo dokonce američtí indiáni.
Právě sluneční kříž je nejpravděpodobnějším předobrazem keltského kříže. Otázkou však zůstává, proč se v této podobě uchoval pouze v křesťanství bývalých keltských národů, a nikoli jinde v Evropě, přestože tento symbol měl kořeny takřka po celém kontinentu. Je to snad jen dalším dokladem jedinečnosti a osobitosti keltského křesťanství, které v sobě stále nese jiskru původního náboženství svých předků.
 |
| Svastika |
Svastika neboli hákový kříž či fylfot je pak možná jednou z forem slunečního kříže, přičemž ohnuté rohy naznačují pohyb. Také tento symbol, který už si dnes stěží někdo spojí s něčím jiným než s nacistickým hnutím, je prastarý a v různých podobách se vyskytuje u obrovského množství národů zejména v indoevropském kulturním okruhu. Vyskytoval se u Slovanů, Vikingů, Anglosasů či Baltů – nicméně nejvíce známý je z Indie, právě zde byl v sanskrtu nazýván svastika a v buddhismu představoval harmonii a nekonečné milosrdenství (v levotočivé podobě).